ESRS E1 – Klimatická změna: dekarbonizace a emise v praxi

Proč je ESRS E1 klíčový pro firmy

Firma si spočítá emise z vlastního provozu – pár kotlů, vozový park, spotřebu elektřiny – a s klidem zjistí, že jde o pár stovek tun CO2 ročně. Pak zapojí do výpočtu dodavatele a logistiku a číslo naroste na desetinásobek. Přesně tenhle moment prožije většina firem při prvním kontaktu se standardem ESRS E1, který patří k nejnáročnějším tematickým standardům podle CSRD. Zaměřuje se na měření emisí skleníkových plynů (GHG) ve všech třech kategoriích – Scope 1, 2 i 3 – a na tvorbu plánu dekarbonizace, který sníží uhlíkovou stopu firmy.

Klimatická agenda přitom nezůstává jen na papíře ESG reportu. Promítá se do výdajů za energii, do podmínek úvěrů, které banky čím dál častěji váží na uhlíkovou intenzitu klienta, i do toho, jestli firma obstojí v tendrech, kde velcí odběratelé žádají po dodavatelích vlastní emisní data.

Co ESRS E1 vyžaduje: hlavní oblasti

ESRS E1 obsahuje devět konkrétních požadavků na zveřejnění (E1-1 až E1-9), z nichž se v praxi nejvíc řeší tyto čtyři oblasti:

1. Přehled emisních profilů (E1-6, Scope 1–3)

Scope 1: přímé emise z vlastních zdrojů (např. kotle, vozový park)
Scope 2: nepřímé emise z nakoupené energie (vykazuje se jak location-based, tak market-based metodou)
Scope 3: ostatní nepřímé emise ve všech 15 kategoriích GHG Protokolu, zejména z hodnotového řetězce – dodavatelé, logistika, likvidace produktů. U většiny firem tvoří 70–90 % celkové uhlíkové stopy.

Právě proto, že Scope 3 tvoří takhle velkou část celkového čísla, nemá smysl řešit dekarbonizaci jen ve vlastním provozu – strategie musí od začátku počítat s tím, že větší páka leží u dodavatelů a v logistice.

2. Dekarbonizační strategie a cíle (E1-1, E1-4)

Firmy nad 1 000 zaměstnanců musí zveřejnit tranzitní plán slučitelný s omezením globálního oteplení – u menších firem jde zatím o dobrovolné zveřejnění.
Stanovení cílů redukce emisí, ideálně ověřených metodikou Science Based Targets initiative (SBTi), na základě vědecky podložených scénářů (např. 1,5 °C roadmapa)
Plán opatření: přechod na obnovitelné zdroje, efektivnější provoz, změny v logistice či výrobě
Harmonogram, zodpovědnosti a jasná metrika pro sledování pokroku

3. Finanční dopady a klimatická rizika (E1-9)

Odhad nákladů a úspor spojených s přechodem na nízkouhlíkové řešení, včetně případného využití interní ceny uhlíku (E1-8)
Vyhodnocení fyzických (akutních i chronických) i přechodových klimatických rizik (např. reputační, regulační) a jejich promítnutí do finančního plánování

4. Governance a odpovědnost za klima

Role vedení a správních orgánů v řízení klimatické strategie (navazuje na GOV-3 z ESRS 2)
Mechanismy monitoringu a reporting emisních dat

Tento standard navazuje na rámcovou specifičnost ESRS 2, která definuje obecná zveřejnění firmy – například kontext, řízení a materialitu. Více vysvětlení najdete v článku ESRS 2 – Obecná zveřejnění.

Jak ESRS E1 implementovat v praxi

1. Zmapujte emise

Prověřte zdroje emisí ve firmě – energie, vozidla, logistika, recyklace
Zapojte dodavatele a partnery – data o Scope 3 často leží mimo přímou kontrolu

2. Vyberte metody a nástroje měření

Využívejte uznávané metodiky – např. GHG Protocol
Zvažte software pro sběr energetických dat a výpočet emisí

3. Vytvořte dekarbonizační plán

Rozdělte snížení emisí na etapy: krátkodobé (1–2 roky), střednědobé (3–5 let), dlouhodobé cíle. Dohodněte odpovědnost a zdroje.

4. Zapojte vedení a zajistěte governance

Veďte ESG reporting skrze vedení – např. prostřednictvím ESG výboru nebo rady. Zajistěte pravidelný monitoring a vyhodnocování emisních dat.

5. Komunikujte výsledky

Emisní data a pokrok ve snižování oznamujte investorům, partnerům i veřejnosti. Důležitá je transparentnost v souladu s CSRD a ESRS.

Závěr

ESRS E1 je základem klimatického přístupu firmy: od dat o emisích po konkrétní dekarbonizační úkoly. Pro většinu českých firem to v praxi znamená začít tam, kde to bolí nejvíc – zmapovat Scope 3 u tří až pěti největších dodavatelů, protože právě tahle kategorie obvykle rozhoduje o výsledném čísle i o tom, kde má dekarbonizace vůbec smysl řešit.

Přistupte k ESRS E1 nejen jako ke splnění povinnosti, ale jako ke konkurenční výhodě – nižší náklady na energii, lepší vztahy s ESG investory a připravenost na regulace, které teprve přijdou.

Chcete-li navázat na rámec řízení ESG obecně, doporučujeme rovněž článek Jak se připravit na ESG reportování krok za krokem.