Dvojí materialita: základní princip CSRD a ESRS, který musí znát každá firma
Dvojí materialita je klíčovým pilířem ESG reportingu podle CSRD. Co přesně znamená a jak ji správně uplatnit ve firemní praxi?
Co je dvojí materialita a proč je tak důležitá?
Auditor otevře koncept ESG reportu strojírenské firmy z Moravskoslezského kraje a u tématu voda vrátí připomínku: firma popsala, jak jí sucho zdražuje výrobu, ale ani slovem nezmínila, jak její odpadní vody ovlivňují řeku pod továrnou. Přesně v tomhle bodě se láme dvojí materialita (double materiality) – jeden z hlavních principů, na kterém stojí evropská směrnice CSRD a standardy ESRS.
Na rozdíl od tradičního finančního výkaznictví, které zohledňuje pouze to, co ovlivňuje firmu, přináší dvojí materialita obousměrný pohled. Na jedné straně stojí finanční materialita – otázka, jaké environmentální, sociální a správní faktory ovlivňují podnikání, výkonnost a hodnotu firmy. Na druhé straně vlivová (dopadová) materialita, tedy jaké dopady má firma na životní prostředí a společnost. Ani jeden z pohledů není důležitější než ten druhý.
Praktický příklad dvojí materiality
Vraťme se k oné strojírenské firmě. Z pohledu finanční materiality je pro ni podstatné, zda sucho ovlivní dostupnost vody, kterou potřebuje pro chlazení a mytí dílů – bez ní jí hrozí odstávka linky. Z pohledu dopadové materiality musí naopak zohlednit, jak její odpadní vody ovlivňují místní ekosystém, tedy rybí populaci a kvalitu vody po proudu řeky.
Oba pohledy jsou rovnocenné – firma musí reportovat oba typy informací, pokud jsou materialitní, tedy podstatné pro stakeholdery nebo pro její vlastní řízení rizik a příležitostí. Řada firem v prvním kole analýzy podlehne pokušení hodnotit jen to, co se jich bezprostředně finančně dotýká, a dopadovou stránku odbude jednou větou. Právě to je nejčastější důvod, proč auditor vrátí report k přepracování.
Jak správně provést analýzu dvojí materiality
Metodiku procesu stanovuje kapitola 3 standardu ESRS 1, konkrétní kritéria pro vyhodnocení závažnosti dopadů (rozsah, závažnost, nenapravitelnost) i pravděpodobnosti rizik a příležitostí pak najdete v ESRS 1 Appendix D. Výsledek analýzy – tzv. materiality assessment – musí firma zdokumentovat tak, aby ho obhájila i před auditorem v rámci limited assurance ověření. Doporučený postup má pět kroků:
1. Zmapujte relevantní ESG témata
Začněte širokým seznamem témat z oblastí životního prostředí, sociálních dopadů a řízení. Pomoci může struktura podle ESG pilířů.
2. Vyhodnoťte dopad firmy na dané téma
Zvažte intenzitu, rozsah, pravděpodobnost a nevratnost dopadu – například emise, vliv na komunitu nebo rovnost na pracovišti.
3. Posuďte, jak dané téma ovlivňuje vaši firmu
Například nová legislativa o emisích může ovlivnit náklady, poptávku nebo dostupnost financování.
4. Zapojte stakeholdery
Materiální témata by měla odrážet nejen pohled managementu, ale i názory zákazníků, zaměstnanců, investorů a dalších klíčových skupin.
5. Zdokumentujte rozhodovací proces
V rámci ESG reportingu budete muset popsat, jak a proč jste určité téma označili jako (ne)materialitní.
Nejčastější chyby a jak se jim vyhnout
Nejčastější chybou je zaměření jen na finanční dopady – ESRS ale vyžadují i pohled na dopady firmy na okolí, a report, který tuhle stranu vynechá, auditor jednoduše neuzná. Druhým opakujícím se problémem je nepřehledný nebo čistě formální proces: analýza, kterou vytvoří jeden člověk za odpoledne podle šablony, se pozná na první pohled a při ověřování neobstojí. Třetí chybou bývá opomenutí důležitých stakeholderů – bez pohledu zaměstnanců, dodavatelů nebo místní komunity zůstává výsledek zkreslený ve prospěch toho, co vidí jen management.
Co s materialitou po revizi CSRD (Omnibus)
Zjednodušovací balíček Omnibus z roku 2025–2026 posunul prahy a termíny toho, kdo musí podle CSRD reportovat (nově firmy nad 1 000 zaměstnanců a 450 mil. eur obratu, s novým rozsahem od účetních období začínajících 1. ledna 2027) – samotnou metodiku dvojí materiality ale nemění. Pokud vaše firma do reportovací povinnosti spadá nebo se na ni dobrovolně připravuje, analýza materiality zůstává povinným prvním krokem k sestavení reportu podle ESRS.
Závěr
Dvojí materialita není pouhá formalita, ale klíč k tomu, jak porozumět svým dopadům a rizikům v oblasti udržitelnosti. Pokud s ní teprve začínáte, nezačínejte psaním – začněte seznamem deseti až patnácti témat sestaveným napříč odděleními a rozhovorem s alespoň třemi skupinami stakeholderů mimo vedení firmy. Report, který z toho vznikne, pak neobhajujete jen před auditorem, ale používáte ho reálně k řízení rizik a investičních rozhodnutí.